My Daily Observations

 Přemýšlím, jak začít... Už jsem tady dlouho nebyla, tak jsem si řekla, že by bylo fajn sem zase něco po takovém velikánském časovém rozestupu přihodit. Jak jste si určitě mohli všimnout, článek nemá nadpis. Je to proto, že tomu vlastně ani žádný nadpis dávat nechci, článek pojmu tak trochu alá všehochuť. Pro začátek bych Vám ráda řekla pár zásadních novinek v mém životě: mám nového bráchu. I když vlastně on už tak úplně nový není, máme ho nyní už druhým rokem. Z důvodu zachování anonymity nebudu sdělovat ani křestní jméno, pouze řeknu to, že je z dětského domova a celá naše rodina ho má moc ráda. Já konkrétně na něj mám vazbu za tak relativně krátkou dobu docela hlubokou, takže jsem moc ráda, že jsme si ho vzali do pěstounské péče. Další dost zásadní věc: je mi osmnáct. To je přesně ten milník, na který se každý těší. Konečně ta dospělost. Ale když se nad tím tak zamyslím, pro mě se nic, kromě dvou hodně zásadních věcí, nemění. Jedině možná to, že nepotřebuji "kartičku na intr&qu

  Zdravím! Už celkem dost dlouhou dobu tu bylo ticho, žádný nový článek. Bylo to hlavně z toho důvodu, že jsem nějak neměla chuť ani čas cokoliv psát. Vzhledem k tomu, co se okolo nás děje, přišlo mi netaktní prvních pár dnů článek zveřejňovat. Držím palce všem na Ukrajině, zůstaňte silní! Nicméně teď už k tématu... Hodně se mi osvědčila forma otázek, na které se mě zeptáte v mém story na Instagramu a já zde na nějaké odpovím. Tak tedy, pohodlně se usaďte, dejte si třeba čaj a pojďte alespoň na malinkou chvilku zapomenout na těžkosti dnešních dní. Býváš někdy osamělá? A jak se s tím vyrovnáváš? To je na úvod hodně náročná otázka. Ale přiznám barvu. Ano, bývám. Jsem člověk, který mívá dost velké výkyvy nálad. Jeden den bych zulíbala celý svět, jak jsem šťastná a druhý den bych se nejraději schoulila do kuličky, jelikož se utápím v depce. Osamělost mě hodně trápí, když vím, že jsem něco udělala špatně a bojím se třeba toho, že mě ti druzí nepochopí a že se ke mně obrátí zády. Myslím si,

  Takže zdravím! Zase po hoooodně dlouhé době vás všechny vítám u nového článku. Omlouvám se, že jsem nebyla teď dlouho aktivní, ale řešila jsem nějaké osobní problémy a celkově mi vždycky nezbyl čas začít psát nový článek. Tentokrát jsem se rozhodla pro téma LÁSKA. Přišlo mi docela vhodné si o tom popovídat a napsat něco víc, jelikož témata jako je láska, sebeláska, sebepřijetí, vztahy apod. docela hýbou společností. Bude to opět formou otázek, které jste mi položili vy, čtenáři, na mém Instagramu. Pohodlně se usaďte nebo ulehněte, dejte si k tomu něco dobrého a začínáme. Jak bys definovala celkovou lásku? A jaký názor máš na sebelásku? Chtěla bys, aby ji mělo víc lidí? Pokud ano, napiš důvody. Definovat celkovou lásku je dost těžké. Ale řekla bych, že je nějaké citové pouto/vazba, kterou když někdo nebo my sami porušíme, cítíme se pak psychicky špatně a nekomfortně. Je to cit, který je krásný a k životu neodmyslitelně patří. Co se týče sebelásky, tak na tu mám názor kladný. Ale zase

  Ahoj všichni! Po delší době se vám opět hlásím s novým, asi trochu kratším článkem na blogu. A vzhledem k tomu, že je dnes 22.4., znamená to pro mě jediné: jsem zase o rok starší. A právě nyní je čas pozastavit se nad tím, jak jsem se jako člověk za ten rok změnila. Pojďme na to.... Když jsem slavila 15, říkala jsem si, jak už jsem velká, jak jsem z puberty venku, mám své vlastní názory a jsem dozrálá. Když se ale nad tím teď zamýšlím, tři čtvrtě věcí z toho nebyla pravda. Konec základky:  Když jsem loni slavila patnáctiny, měla jsem dva měsíce do konce povinné školní docházky. Říkala jsem si, jak jsem strašně důležitá, že jsem "dokázala" ukončit základku. Všichni nám hučeli do hlavy, jak velký je to pro nás milník v životě a jak budeme vyspělejší, až vyjdeme z deváté třídy. Věřila jsem tomu. Tenkrát jsem skutečně věřila tomu, že až vyjdu, bude ze mě jiný člověk. Dneska už si říkám, že to rozhodně nebyla pravda. Ještě před nástupem na konzervatoř se toho stihlo tolik změnit

  Ahojky všichni mí příznivci a čtenáři blogu! Tak konečně jsem se do toho nového článku pustila, říkám si. Ale zároveň ve mně vyvstávala myšlenka, na jaké téma ho mám napsat. Nakonec jsem vůbec žádné nevybrala a rozhodla jsem se vám popsat mé nynější dny, jak to všechno zvládám. Nebudeme se zdržovat a jdeme na to. Co škola, jak to vůbec s ní teď mám? Musím říct, že distanční výuka mi každým dnem leze více a více na nervy. Pokaždé, když se probudím, tak si říkám, že to přeci musí mít někde konec. Akorát se člověk nervuje, že mu nejde připojení a zleniví, protože nemá vůbec žádný řád a všechno si při hodině "může najít". A o online hodinách klarinetu raději vůbec nemluvím, to také není žádná sláva. Hodně často se zamýšlím nad tím, proč se sakra nedaly zařídit ty testy? Vždyť to by vrátilo do škol tři čtvrtě školáků. Ale škoda mluvit, naše vláda už u mě ztratila naprostou důvěru. Zkrátka a prostě, myslím, že budu ráda, když se do školy podívám do konce školního roku. Nikdy jsem

  Ahoj všichni moji milí! Na začátek bych vám všem chtěla poděkovat za to, že čtete můj blog čím dál více, že mi píšete skvělou zpětnou vazbu a zajímáte se o to, kdy bude další blog. Moc si všech těchto reakcí vážím a jsem za ně ráda. Děláte mi radost! Dnešní téma článku je stejné jako minule, akorát otázky jsou možná ještě záludnější než ty předešlé... Tak tedy, začínáme. Kde bereš motivaci? Jak se soustředíš? Hodně záludná otázka, ale ráda na ní odpovím. Hodně lidí v této nelehké době nenachází motivaci vůbec v ničem a to je velká chyba. Já například beru motivaci v tom, že zítřky budou lepší a tahle doba pomine. Když se mi třeba nechce hrát na klarinet, řeknu si, že je potřeba dostávat stále těžší věci a zlepšovat se, což je pro mě ohromná motivace. Na blogu mě zase motivuje to, že si ho někdo čte. Motivaci zkrátka člověk najde jen a jen u sebe a vždy je potřeba nějakou motivaci mít, protože jinak nikdy ničeho nedosáhneme. Co se soustředění týče, vezmu to z hlediska učení. Když mám